Hugo Bugo

…fňukací místečko jednoho blázna

Led

9

Napsal HugoBugo

Něžné ráno beze slov

jen kapky deště do okenních tabulí

malují

Miluji

Čer

12

Napsal HugoBugo

Když se dva světy střetnou

Zpravidla síra, oheň…

A pak nic než nic…

Jen velice výjimečně.

Řekněme tak jednou za sto let…

Když jsou stejné váhy a velikosti

Když se stejně rychle točí

Začnou kolem sebe obíhat

Tančí

Znalci tomuto jevu říkají…

Úno

16

Napsal HugoBugo

Vzteklej pes a jeho noha srostlá do křížového háku.

Plechová střecha dětského bunkru zahýká, když na ni spadne prohnilá budka – domov ptáků.

Z ptáků jsou bezdomovci

a pod střechou do zrezivělého souznění hýkají dva milenci.

a pes na to kouká,

zatímco náhodný kolemjdoucí mu ho tam strká

a mi to nedá spát – tahleta podivná scéna…

musím se ptát:

„je vzteklina…

pohlavně přenositelná?“

Srp

15

Napsal HugoBugo

V kapse mě pálí telefon,

chce vyskočit ven.

Ale stále nic.

Tak zazvoň,

zazvoň přeci jen.

Hic!

Je hic

a já stojím tady u hranic.

A stále nic.

Vytočím,

zavěsím.

Vytočím…

zavěsím.

Vytočím

zavěsím.

Vytočím……

zavěsím.

Kruci!

Kluci!

Pomozte mi!

Kamarádi drazí.

Mami!

Vrazi!

Aaaaaaaa!

V kapse mi poblikává

a usmívá

se.

Je to tak – taky na mě myslívá

a já jen divím se té kráse.

Zvednu to

a na to

slyším:

„Ahoj, tak jak se máš? Už obešel jsi svět?“

„Aaale, jsem jen u hranic a.. a víš co? Vracím se zpět.

Počkáš na mě?“

„Pro mě, za mě,

třeba jo…“

Čec

3

Napsal HugoBugo

Od studentky filozofie

Hvězdné nebe nade mnou

a Tonda Janků ve mně.

Ach ta záře hvězd,

co se mi kolem hlavy točí,

když mám před sebou pěst,

po níž znachoví mi oči.

Říkal jsem ti, že jsi flegmatik,

tobě to však bylo jedno…

Dub

25

Napsal HugoBugo

U Vesmíru

Vesmír u vezírů, tam ve smíru – ale věz míru! – vez Míru do vsi míru ve vesmíru.

U Pýra

Upírá nám upíra, co jsme ho skolili U Pýra, ten u…píp! No Bože! Upír! A?

Bře

6

Napsal HugoBugo

Ptali se ho.

Ptali se ho, co ho přimělo.

Ptali se ho, když tam na tom stromě visel.

Ptali se ho, ale on v odpověď jen nezřetelně chrčel.

Opravdu.

Opravdu chtěli.

Chtěli znát.

Znát, co ho přimělo.

Přimělo spáchat.

Spáchat onen čin.

On však stále jenom chrčel.

HLOUPĚ chrčel a házel  na ně svůj škubající stín.

Snažili se,

opravdu se snažili,

alespoň odečítat ze rtů,

nebo z gest – do masa zarývajících se nehtů,

ale na nic nepřišli.

Snažili se,

opravdu se snažili,

mu pomoci,

když ale on pořád jen chrčel

a chrčel a chrčel a chrčel a chrčel,

až…

Led

27

Napsal HugoBugo

Láska je mocná čarodějka – zničí každé přatelství, třebaže je pevné jako kámen.

Led

9

Napsal HugoBugo

Neříkej pořád ne

a neodvracej tvář.

Nic s tebou nepohne,

srdce máš z ledu

a nad hlavou falešnou svatozář.

Ne, že bych tě měl zas až tolik rád.

Jen… prostě jen to chci znát.

Jaké to je pohladit někomu vlásky,

jen tak… pro radost a z lásky.

Ne, že bych tě měl zas až tolik rád,

jen… prostě jen to chci znát.

Jaké to je, vzít někoho za ruce,

jen tak od srdce.

Ne, že bych tě měl zas až tolik rád,

jen… prostě jen… to chci znát.

Jaké to je – strhnout z tváře všechny masky.

Ne, že bych tě měl zas až tolik rád,

ale chtěl bych.

Chci to znát.

Jaké to je – milovat z lásky.

Pro

2

Napsal HugoBugo

Šedý

Odlesk slunce od okna přeruší můj sen.

Vstanu,

okno má rám.

Protáhnu…

se.

Opřu se o něj,

kouknu z okna ven

- nejsem tam sám.

Kouká na mě šedý už…

Znaven,

možná znuděn?

Šedý muž.

Kouká mi přímo do očí,

jakoby v nich pátral

(hledal cosi).

Léta a léta na mě v tom okně čekal/chátral

ten kdosi…

Ne, ne! Ne…

Není starý, vlastně vůbec ne…

Jen šedivý… šedý… všedně bledý…

V mladé tváři

vrásky stáří.

„Cos dělal, mladý muži?“ ptám se ho.

„Proč ses tak ztrhal?“

„Ha! Hle ho!“ odpoví mi on.

„Já neztrhal se,

ba naopak.

V životě jsem furt jen robil.

Jakože pracoval.

A i když jsem chvilku nepostál,

rád jsem žil.

A jak!

A pak?

Co pak!

Přestalo mě bavit se jen někam hnát.

Řekl jsem si:

‚Na budoucnost?

Na budoucnost sere pták…‘

A tak jsem si na prdelu sednul.

A seděl jsem.

Seděl a seděl,

plesnivěl a šednul.“